Rozhovor s režisérom Pavlem Soukupem

Vyspovedali sme Pavla Soukupa, režiséra krátkych filmov Třída smrti, Lesapán a Domovoj. Poodhalil pozadie vzniku svojho posledného filmu, aký má vzťah k reklame a práci na zakázku a prezradil, prečo má rád horor a temnú estetiku. 

Prvýkrát na našom festivale sa stalo, že hlavnú cenu divákov aj poroty získal jeden film. Tvoj Domovoj. Cenu poroty si u nás vyhral aj minulý rok. Čo na to hovoríš?

Jsem rád, že naše slovanská strašidla, Domovoj s Lesapánem, v Pezinku zaujali diváky v sále i odbornou porotu. A děkuji za nevšední keramické trofeje na poličku slávy.

Ako vznikol prvotný nápad natočiť Domovoja?

Vše rozpoutalo výběrové řízení vyhlášené internetovou televizí Stream.cz a jejich programem ShortStream. Hledali originální scénáře pro realizaci krátkého filmu do deseti minut a do určitého, velmi skromného, rozpočtu. Dlouho jsme pátrali po vhodné látce, která by splňovala podmínky, až jsme s producentem Jakubem Košťálem rozpracovali námět scenáristy Lesapána Petra Koubka. Byl to hororový příběh o dalším ze slovanských bytostí, domácím skřítkovi Domovojovi. Tato mýtická bytůstka, chránící domov i jeho rodinu, je známá spíš ve východoevropském folklóru, ale v tuzemských domácnostech se s ní taky setkáváme. Pochopitelně má trochu jiný charakter a metody než Dobby z Harryho Pottera, ale  v zásadě by se dalo říct, že jde o stejný živočišný druh. No a k drobnému stvoření se kraťoučká stopáž deseti minut moc dobře hodila. Zároveň jsme si chtěli po Hejkalovi vyzkoušet zase jiný způsob rehabilitace slovanského tvora, to Stream zaujalo.

Tvoje posledné dva krátke filmy Domovoj a Lesapán by sa dali označiť ako rozprávkové horory s mytologickými prvkami a lyrickým podaním. Je to náhoda alebo sa môžeme tešiť aj na ďaľšie temné rozprávky?

Vše spěje krůček po krůčku k jednomu cíli, jehož výsledek je stále nejistý a já jsme moc pověrčivý, než abych o něm v tuto chvíli ještě mluvil. Přesto drobné nápovědy lze po internetu vyštrachat. Sledujte FB Lesapána!

Žánrovému filmu a zvlášť hororu sa v Čechách v poslednom období darí. Vzniklo viacero zaujímavých krátkych filmov od začínajúcich filmárov a niekoľko aj od teba. Prečo práve horor?

Tak zaprvé si nemyslím, že se žánrovému filmu v Čechách nějak extra výrazně víc daří než v minulých letech, ale rozhodně se mu čím dál víc daří ve světě. U nás vnímám stále četnější případy celkem vydařených pokusů, ať už na poli profesionálního, studentského nebo amatérského filmu. To dokazuje, že asi nejsem jediný, komu chybí rozmanitější fikční žánry ve spektru česko-slovenské filmové produkce. Kdyby každý rok vznikla alespoň jedna suprová celovečerní žánrovka, budu docela spokojený.

No a proč právě horor? Mě k němu přivedla touha po neobvyklém studentském filmu a zajímavý námět. Tak tehdy vznikla Třída smrti. Na hororu mě baví jeho estetika (je to převážně vizuální víc než obsahový žánr) a rozmanitost způsobů, jak pracovat se strachem, napětím, adrenalinem a zároveň stále vyprávět příběh a netvořit jen pouťovou lekací atrakci. Zajímavé je, že mnoho dnešních špičkových režisérů začínalo s hororem (Spielberg, Raimi, Abrams, Jackson…). Je to kreativní a zábavný odrazový žánr.

Sleduješ domácu filmársku scénu? Máš nejakých obľúbených režisérov, filmárov, ktorý ťa bavia? Daj nejaký tip.

V posledních letech mě mezi česko-slovenskými režiséry konstantně baví Petr Zelenka, Jan Prušinovský, Peter Bebjak, Vít Klusák, Jan Látal, z mladších pak Ondřej Hudeček, Robert Hloz, Andy Fehu, Jakub Kouřil, Kateřina Karhánková a mnoho dalších. Na tak malé zemičky je tu nápadně mnoho vynikajících filmařů.

Študoval si animovanú tvorbu a využívaš to pravidelne aj vo svojich filmoch, kde kombinuješ hrané scény s animáciou, grafickými prvkami. Podľa čoho sa rozhoduješ, kedy a ako tento prístup uplatníš?

Když si to specielně nežádá příběh (jako u filmů Falešná hra s králíkem Rogerem, Ready Player One apod.), určuje to zvolená forma a stylizace. U Domovoje šlo v podstatě o zvýraznění naivního večerníčkovského stylu, kterým je celý thriller vyprávěný. Ten záměrný kontrast dvou uplně odlišných světů film posouvá spíš k černohumorné anekdotě, než klasickému home invasion nebo supernatural hororu, což byl od začátku jasný záměr. Pokud je Lesapán erbenovskou baladou, Domovoj je Mateřídouška pro masochysty. Často ale z reakcí narážím na to, že se divák mezi těmi dvěma žánry špatně orientuje a ten vtip vůbec nechytne, a tak mu to přijde buď moc drsné na pohádku a nebo moc pohádkové na hororový krvák. Podlě mě čisté žánrovky jsou už dneska spíš oldschool rarita. Moderní je kombinovat způsoby vyprávění, formálně experimentovat a překvapovat zkušeného (možná i znuděného) diváka.

Robíš aj komerčné projekty, reklamy. Sú tvoje filmy tak trochu únikom pred komerciou?

Reklamy točí patrně každý, kdo se chce videem slušně a stabilně živit a není ve spárech některé ze soukromých televizí. Já mám práci na dobrých reklamách rád, člověk se na tom pořád něco učí, poznává nové lidi, zkouší nové technické i vypravěčské metody. Před komerci unikat nechci, komerční znamená za peníze. Podle mě ani “komerční film” nemusí nutně znamenat prostoduchý, podřadný a podbízivý a platí to u něj ještě daleko víc než právě u reklam.

Pracuješ vždy s tým istým filmovým štábom alebo to závisí od konkrétneho projektu?

Snažím se vybírat si lidi, se kterými se mi již opakovaně osvědčila spolupráce. Na druhou stranu je nebezpečné, když si spolupracovníci moc rozumí a zaniká svěží názorová debata. I proto jsem rád, když čas od času potkám na place na kreativních pozicích nové lidi. Nejdůležitější vztah je mezi scenáristou, režisérem, kameramanem, producentem a střihačem. Mezi těmito posty musí být takřka dokonalá souhra.

Aký máš názor na “amatérsky“ film? Myslíš, že dostupnosť techniky bežným ľuďom bez filmového vzdelania prispieva k rozmanitosti a kvalite alebo vedie skôr priemernosti?

Jsem fanda amatérského filmu a nadšeného filmaření všech způsobů. Klaním se ale k tomu, že tvůrci bez filmového vzdělání přispívají podprůměrnosti. A tím nemyslím pouze to akademické. Knihy, Google, odborné FB diskuze, workshopy, články a rozhovory s profesionály, sledování filmů a jejich detailních rozborů. Natáčení filmu není kardiochirurgie, k tomu nepotřebujete nutně školu. Mám kamaráda samouka, který si překresloval záběry z oblíbených filmů, aby prozkoumal a vštípil si řešení kompozic a střihovou skladbu. Nakonec ale pouze praxe je nejlepší úča a k tomu je prostředí amatérského a studentského filmu ideální.

Na čo sa od teba môžeme tešiť najbližšie?

Mám teď rozpracované dva seriálové projekty. Tak možná se něco z toho skutečně začne realizovat, ale víte co…pověrčivost. Do té doby jistě nějaké komerční reklamy…

 

Ďakujeme za rozhovor.

 

Post navigation